Jak často padne remíza — a proč ji většina tipérů podceňuje

Zkus se zeptat party, kolik tipů na remízu za sezonu napíšou. Většina odpoví „skoro žádný“. A přitom remízou dlouhodobě končí zhruba čtvrtina zápasů v předních evropských ligách. Ten rozpor mezi tím, jak často remíza padá a jak málo se na ni tipuje, je jedna z mála spolehlivých výhod, které v tipovačce jdou využít.

Čtvrtina zápasů — to je hodně

Číslo se rok od roku a liga od ligy trochu liší, ale řád drží pozoruhodně stabilně: zhruba každý čtvrtý zápasnejvyšších soutěží skončí dělbou bodů. V nižších a vyrovnanějších soutěžích jich bývá ještě o něco víc.

Pro srovnání: kdyby byl fotbal spravedlivá mince mezi třemi výsledky, čekali bychom třetinu remíz. Není to tedy tak, že by remíza byla vzácná — je jen o kus méně častá než výhra někoho z dvojice.

Proč se na remízu tipuje málo

Důvod není ve statistice, ale v hlavě. Remíza není nikdy favorit. Když se díváš na zápas, vždycky si dokážeš představit, že jeden tým vyhraje — má lepší formu, hraje doma, má klíčového hráče. Málokdy si aktivně řekneš „tohle skončí nerozhodně“.

Remíza je totiž výsledek, ke kterému se dojde, ne který se plánuje. Vzniká z toho, že se dva plány vyruší. A protože se špatně představuje, špatně se i tipuje — i když ji rozum čeká.

K tomu se přidává jedna psychologická past: tip na remízu vypadá jako alibismus, jako bys se nechtěl rozhodnout. Ve skupině se s ním člověk nechce chlubit. Jenže žebříček nezajímá, jestli tvůj tip zněl odvážně.

Kdy remíza padá nejčastěji

Ne rovnoměrně. Pár typů zápasů ji nadhazuje víc než ostatní:

• Vyrovnané dvojice. Když jsou týmy blízko sebe v tabulce, roste šance, že se navzájem nepřestřílejí.
• Zápasy, kde oběma stačí bod. Ke konci sezony, když remíza vyhovuje oběma, se hraje opatrně.
• Souboje obranných týmů. Dva týmy, které nedostávají góly, spolu často odehrají zápas s minimem šancí.

Nula nula je taky remíza

Stojí za to rozlišovat dva druhy remíz, protože se tipují jinak. Bezbranková 0:0 vzniká, když se dva opatrné týmy nepustí do sebe — čeká se u zápasů, kde oběma vadí prohra víc, než láká výhra. Remíza se skóre, třeba 2:2, naopak vypadne z otevřeného zápasu, kde se oba týmy předháněly a nikdo neuhlídal konec.

Když tipuješ nerozhodně, zkus si tedy položit ještě druhou otázku: bude to opatrná nula, nebo divoká přestřelka? Odpověď ti napoví, jestli k remíze připsat góly — a ve stupňovaném bodování jsou právě ty góly navíc rozdíl mezi trefou za jeden bod a za tři.

Co s tím v tipovačce

Praktický závěr není „tipuj remízy o sto šest“. To by byla stejná chyba obráceně. Závěr je: když ti rozum říká remíza, napiš remízu a nenech se přemluvit pocitem, že to vypadá zbaběle.

A druhá věc — pamatuj na to, jak se boduje. Ve stupňované škále, o které píšeme v článku o nastavení bodování, dostaneš za trefenou remízu plný počet stejně jako za trefenou výhru. Když tedy parta remízy podceňuje a ty ne, získáváš náskok přesně tam, kde ostatní ztrácejí.

Sleduj u své soutěže průběžnou tabulku — čím vyrovnanější je střed, tím víc remíz můžeš čekat.